Pokud pomineme hlasitě povykující dítě, které matka (nebo co to bylo za dámu) s nepochopitelnou bezohledností nechávala v hledišti, bylo představení Láhor/Soundsystemu v Činoherním klubu velmi příjemným zážitkem. Navzdory všemu šumlování a silně kolísavému tempu.
Mám pro tento typ improvizace nad předem domluveným příběhem slabost.
Hlavně proto, že všech deset účinkujících dokáže na jevišti opravdu spolupracovat, umí udržet konzistentní postavu, skrze kterou poctivě celý příběh odehrají a nepřetahují se o pozornost pro své vlastní nápady. Když to vyjde, objevuje se sice ve vzájemných interakcích celá řada hezkých vtipů a drobnosti, ale výsledkem není pouhý sled improvizačních sólíček.
Z trochu jiného úhlu pohledu je sympatické, že hodně proprané téma sametové revoluce dokázal Láhor nahlédnout z docela nezvyklé žabí perspektivy - a přitom vůbec ne banálně. Když si odmyslíme groteskní detaily, zůstane docela zásadní otázka: má smysl dělat tady u nás ve Studénce revoluci, když se to podstatné stejně odehraje v Praze a my nebudeme víc, než jen nepodstatnými statisty? A když navíc víme, že se naše vítězství za pár let pro nás osobně docela nepříjemně zvrtne? Odpovědí bylo sympaticky zřetelné ano - navzdory všeprostupující ironii, všemožným blbinkám na scéně a blblým náladám či ještě blbějším demonstracím venku. Recenze vyjde v Respektu v pondělí 3.12.2012.
Mám pro tento typ improvizace nad předem domluveným příběhem slabost.
Hlavně proto, že všech deset účinkujících dokáže na jevišti opravdu spolupracovat, umí udržet konzistentní postavu, skrze kterou poctivě celý příběh odehrají a nepřetahují se o pozornost pro své vlastní nápady. Když to vyjde, objevuje se sice ve vzájemných interakcích celá řada hezkých vtipů a drobnosti, ale výsledkem není pouhý sled improvizačních sólíček.
Z trochu jiného úhlu pohledu je sympatické, že hodně proprané téma sametové revoluce dokázal Láhor nahlédnout z docela nezvyklé žabí perspektivy - a přitom vůbec ne banálně. Když si odmyslíme groteskní detaily, zůstane docela zásadní otázka: má smysl dělat tady u nás ve Studénce revoluci, když se to podstatné stejně odehraje v Praze a my nebudeme víc, než jen nepodstatnými statisty? A když navíc víme, že se naše vítězství za pár let pro nás osobně docela nepříjemně zvrtne? Odpovědí bylo sympaticky zřetelné ano - navzdory všeprostupující ironii, všemožným blbinkám na scéně a blblým náladám či ještě blbějším demonstracím venku. Recenze vyjde v Respektu v pondělí 3.12.2012.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme