Viděno očima Romana Sikory, je vina Václava Klause na současném stavu společnosti takového rozsahu, že ji stačí v uměleckém díle toliko registrovat. Jeho hra Pohřbívání má charakter obžalovacího spisu. Autor se zaťatou důsledností předvádí nekonečný zástup názorově a eticky „podezřelých“ osob, které se tak či onak vyskytly či vyskytují v zorném poli Klausovy osobnosti, aby s jistým satirickým nápřahem (koná se „zprivatizovaný“ Klausův pohřeb) nelítostně ukázal, kdo tady za to všechno může.
Jenomže taková práce nejen že selhává z hlediska dramatického fungování - neboť žádné drama v sobě neobsahuje; a výpovědních možností - neboť nesděluje nic, s čím bychom se už kdekoli předtím nesetkali; selhává i v osobě samotného autora - neboť Sikora se zaslepeností hluboce frustrovaného jedince vidí chyby (a deleguje odpovědnost) pouze tam, kde (a kam) jen on chce.
Jde o postoj hodný hospodského tlachala, nikoli však, myslím si, dramatika, divadelního kritika a publicisty.
Jenomže taková práce nejen že selhává z hlediska dramatického fungování - neboť žádné drama v sobě neobsahuje; a výpovědních možností - neboť nesděluje nic, s čím bychom se už kdekoli předtím nesetkali; selhává i v osobě samotného autora - neboť Sikora se zaslepeností hluboce frustrovaného jedince vidí chyby (a deleguje odpovědnost) pouze tam, kde (a kam) jen on chce.
Jde o postoj hodný hospodského tlachala, nikoli však, myslím si, dramatika, divadelního kritika a publicisty.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme