poznámky na okraj
Rozhodčím bývá přičítáno ke cti, když hru tzv. nechávají plynout a zbytečně do ní nezasahují. Co si ale myslet o režisérovi, který inscenaci kouskuje s umanutostí šíleného střihače. Chce-li vytvořit na jevišti erotické a milostné dusno, chce-li aby divák uvěřil, že Petra von Kant prochází něčím, co ji může zničit, musí takovému sdělení dát prostor. A ne co pět minut zhasnout a nutit obecenstvo aby se čím dál znuděněji prohlíželo v plexiskle.A k čemu vlastně ty pauzy slouží? Funkci dramatických akordů rozhodně neplní. Mají snad zdůraznit odtažitost, umělost, toho co se na „jevišti“ odehrává? Ale proto snad Kušej všechny zavřel do akvária a vybavil je mikroporty, ne? Třeba je to ale řešení čisté praktické. Představitelka Petry von Kant by celé dvě hodiny bez pauz nejspíš „neuřvala“ a nebylo by také jak dostat na jeviště umělé střepy (přinášejí je pod rouškou technici v kýblech), kterými se herci tak „drsně“ řežou. (zvláštní, ruce a záda sice mají od krve, ale na děkovačce jsou už jak ze škatulky a bez vady jsou i jejich punčochy). Marně jsem si lámal hlavu, co se mi vlastně Kušej snaží říct? Studie zhoubné vášně to rozhodně nebyla. Obžaloba prodejných vztahů v kapitalismu? Že jsou všechny a všichni děvky prodejné? Přiznávám, že od zhruba třetiny inscenace jsem se především nemohl zbavit „hamletovské“ otázky: Co je mi po Petře?
Přidávám místo komentáře :-)"Některé festivalové inscenace se protnou se zkušeností i naladěním českého publika snadno. Tato k nim nepatří. Přitom z profesionálního hlediska se režii ani hereckým výkonům mnoho vytknout nedá. Snad jen to, že nám vysoce estetizovaně celé ty dvě hodiny bez oddechu buší do hlavy, že jsme na tomto světě vězni sami sebe. Možná to je pravda o povaze lidských vztahů, ale dívat se na ni v tom skvělém provedení hraničí se sebetrýzněním."
OdpovědětVymazathttp://www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/narocny-fassbinder-nemecke-divadlo-obcas-%E2%80%9Eboli%E2%80%9C