Na závěr představení olomoucké Arabské noci předstoupili
před mělký rybníček, ve kterém se to předtím všechno odehrávalo, zástupci
festivalu, předali režisérovi cenu Josefa Balvína za nejlepší českou inscenaci
německojazyčného textu a poděkovali (mimo jiné) tvůrcům za odvahu. V tomto
ohledu není nejmenšího sporu: vyrukovat na pověstně konzervativní olomoucké
publikum s takovouto inscenací je opravdu odvážné a opravdu oceněníhodné.
Se samotnou inscenací už to tak úplně jednoznačné není. V Olomouci se rozhodli zahrát Arabskou noc s důrazem na absurdní obrazivost textu a potlačit přitom jakékoli tradiční rozehrávání situací nebo dokonce psychologii ve jménu výrazné výtvarné a režijní stylizace. Daří se to takříkajíc na střídačku. Úvod, ve kterém pětice protagonistů uzavřených ve skleněných krabicích mluví a mluví a přitom mermomocí ždímá emoce, byl k nepřečkání - tohle olomoučtí úplně jednoduše neuhráli. Když ale herci vyjdou ven, začnou se brodit vodou a nechají volně rozeběhnout Schimmelpfennigovy asociace, dostane představení jak spád, tak sympatický, kuriózně zábavný nádech. Přiznám se, že jsem si místy nebyl tak docela jistý, kdy byla poeticky vykloubená legrace záměrná a kdy už ne, rozhodně jsem se však nenudil.
Trailer a rozhovory s herci (pouze na vlastní nebezpečí).
Se samotnou inscenací už to tak úplně jednoznačné není. V Olomouci se rozhodli zahrát Arabskou noc s důrazem na absurdní obrazivost textu a potlačit přitom jakékoli tradiční rozehrávání situací nebo dokonce psychologii ve jménu výrazné výtvarné a režijní stylizace. Daří se to takříkajíc na střídačku. Úvod, ve kterém pětice protagonistů uzavřených ve skleněných krabicích mluví a mluví a přitom mermomocí ždímá emoce, byl k nepřečkání - tohle olomoučtí úplně jednoduše neuhráli. Když ale herci vyjdou ven, začnou se brodit vodou a nechají volně rozeběhnout Schimmelpfennigovy asociace, dostane představení jak spád, tak sympatický, kuriózně zábavný nádech. Přiznám se, že jsem si místy nebyl tak docela jistý, kdy byla poeticky vykloubená legrace záměrná a kdy už ne, rozhodně jsem se však nenudil.
Trailer a rozhovory s herci (pouze na vlastní nebezpečí).
Nemám, co dodat - snad jen, že se představení z onoho (skutečně dost nudného) úvodu "rozžívá" podstatně dřív, než se boxy otevřou, tušímže nejpozději ve chvíli, kdy Kalil uvízne ve výtahu.
OdpovědětVymazatA ta legrace je jistě záměrná právě tak, jako v sobě nese vtip už Schimmelpfennigův text - v tom ohledu je ona úvodní část poněkud zavádějící, jakkoliv je záměr podat tu spoustu banálních dějů ve smrtelně vážném hávu pochopitelný.